Jsou situace, které jen těžce můžete ovlivnit. Prostě se dějí. A vám nezbývá nic jiného než je přijmout.
Letošní adventní období se neslo v duchu ztišení, klidu a plánování. Přípravy na každoročně obávané svátky probíhaly hladce a vše se téměř bezbolestně skládalo v téměř dokonalý vánoční obraz.
Mé heslo letošních Vánoc bylo:
Za každou cenu udržet pohodu!
Jenže člověk míní a …vánoční stres mění.
Prostřela jsem stůl, tiše usedla a vychutnávala tradiční bramborový salát, klobásu i rybí řízek. Plamínky bílých svíček se téměř nehýbaly, jako by skrze svou světelnou sílu meditovaly se mnou. Jako by jejich teplo chtělo vynahradit energii, kterou jsem před malou chvílí ztratila.
To zvláštní ticho hladilo, objímalo a připíjelo si se mnou.
Uvědomila jsem si, že jsem prožívala první Vánoce, při kterých nehrála hudba, první Vánoce bez vánoční pohádky, první Vánoce o samotě.
A přesto jsou…
Vánoce obdobím zázraků.
Můj první dárek, který jsem rozbalila, přišel poštou. Nesl svůj utajený význam, o kterém jsem věděla jen já a darovnice. Naznačoval, abych do svého života začala vnášet řád. Položila jsem ho před hřejivě modrý svícen barveného achátu, kterým probleskovalo jemné světlo čajové svíčky a pokračovala v rozbalování.
Když jsem brala do ruky nenápadnou knížku s ne příliš optimistickým názvem „Vánoční omyl“, netušila jsem, jaké bohatství tato malá brožůrka ukrývá. S bolavým srdcem jsem se začetla do prvních stránek. Jaké bylo mé překvapení, když jsem v nich objevila téměř autentické pocity, které jsem momentálně prožívala. Začala jsem věřit, že něco mezi nebem a zemí opravdu existuje.
Potom už přicházel jeden vánoční zázrak za druhým.
Díky Gabrielině šamanské zvířecí meditaci jsem zavzpomínala na mou psí spasitelku Amálku i divoce přítulného Arnošta, a skrze ně pochopila svou přirozenost, touhu po svobodě a odpor k jakékoli spoutanosti. Klid, který se ve mě po meditaci rozhostil, byl asi ten největší dar, který jsem mohla dostat.
Vyprávění Báry Englischové o slavení – neslavení Štědrého dne jsem už poslouchala s úsměvem, a zpověď Moniky Altman, z daleké Anglie, jen s potvrzením ve vyšší moc.
Letošní Vánoce byly v každém ohledu výjimečné.
Jejich kouzlo sdílení, vzájemná pomoc a přirozená lidská podpora je vrátily zpět tam, kde spočívá jejich pravá hodnota. Nehledě na to, s jakou rodinou je právě sdílíte.
Děkuji tedy Bože, Gabrielo, Václave, Amálko, přátelé za spřízněnost.
Zázraky se dějí.
A vše začalo tak nenápadně, s knihou od Václava, která potvrdila „vánoční omyl“.
A kdybyste přeci jen někdy zažívali podobné Vánoce, sedněte ke stolu a napište svůj příběh.
Stejně tak ho budou psát všichni, kteří vstoupí na Cestu 108 dní.