Jsou situace, které jen těžce můžete ovlivnit. Prostě se dějí, a vám nezbývá nic jiného než situaci přijmout.
Letošní adventní období se neslo v duchu ztišení, klidu a plánování. Přípravy na každoročně obávané svátky probíhaly hladce a vše se téměř bezbolestně skládalo v téměř dokonalý vánoční obraz.
Mé heslo letošních Vánoc bylo.
“ Za každou cenu udržet pohodu, nic nehrotit, vše ustát s úsměvem“.
Jenže člověk míní a Vánoce mění.
…
Prostřela jsem stůl, tiše usedla a vychutnávala tradiční bramborový salát, klobásu i krůtí řízek. Plamínky bílých svíček se téměř nehýbaly, jako by skrze svou světelnou sílu meditovaly se mnou, jako by jejich teplo chtělo vynahradit energii, kterou jsem před malou chvílí ze sebe vydala.
To zvláštní ticho mě hladilo.
Uvědomila jsem si, že jsem prožívala první Vánoce, kdy nehrála vánoční hudba, první Vánoce bez vánoční pohádky nebo vánočního příběhu a přesto…
Vánoce jsou obdobím zázraků.
Můj první dárek, který jsem rozbalila, přišel poštou. Nesl si svůj utajený význam, o kterém jsem věděla jen já a darovnice…život s ním začíná mít řád, který mi chyběl. Položila jsem ho před hřejivě modrý svícen barveného achátu, kterým probleskovalo jemné světlo čajové svíčky a pokračovala v rozbalování.
Když jsem brala do ruky nenápadnou knížku s ne příliš optimistickým názvem „Vánoční omyl“, netušila jsem, jaké bohatství tato malá brožůrka ukrývá. S bolavým srdcem jsem se začetla do prvních stránek a ….začala jásat. Je to vůbec možné, že může mít někdo tak podobné pocity jako já? Hned od začátku jsem věděla, že jsem správně…doma.
A pak už se vánoční zázraky děly jeden za druhým.
Díky Gabrielině šamanské zvířecí meditaci jsem zavzpomínala na mou psí spasitelku Amálku i přítulného Arnošta a skrze ně pochopila svou přirozenost, touhu po svobodě a odpor k jakékoli spoutanosti. Klid, který se ve mě po meditaci rozhostil, byl pro mě asi největší dar, který přeji prožít každému z vás.
Vyprávění Báry Englischové o slavení- neslavení Štědrého dne jsem poslouchala už s úsměvem a zpověď paní ředitelky místní soukromé školy Moniky Altman z daleké Anglie jen s potvrzením ve vyšší moc.
Letošní Vánoce byly v každém ohledu výjimečné.
Jejich kouzlo sdílení, otevírání, vzájemné pomoci a podpory je vrátilo zpět tam, kde spočívá jejich pravá hodnota. Nehledě na to s jakou rodinou je právě sdílíte.
Děkuji tedy, Bože, Gabrielo, Václave, Amálko, přátelé…jsem doma.
Zázraky se dějí.
…a vše začalo tak nenápadně, s knihou, která potvrdila „vánoční omyl“.
Máte pocit, že jste neprožili tak kouzelné Vánoce jako já? Asi jste si nekoupili svůj vánoční dárek. Můžete to ale napravit. Na knihu je čas vždy.